Gábina Gunčíková: Nechci zůstat hloupou blondýnou

9. srpna 2012 v 12:51 | *Terule* |  Rozhovory
O mladinké zpěvačce Gábině Gunčíkové (18) je stále víc slyšet. Ještě aby ne. Krásných dívek, které opravdu něco umějí, je v našem showbyznysu jako šafránu. Tahle blondýnka mezi ně rozhodně patří.
Je to rok, co jsi rovnýma nohama skočila do showbyznysu. Jak se ti v něm líbí?
Zatím se jen rozkoukávám a nabírám zkušenosti. Poznávám spoustu nových lidí, věcí a mám hodně zážitků. Jsem maximálně spokojena, protože se věnuju tomu, co jsem si vždycky přála.
Tak nějak se předpokládalo, že stejně jako na tvé předchůdce se brzy zapomene i na tebe. Ale zatím se tak rozhodně neděje. Čím to je?
Je to asi tím, že jsem hodně přizpůsobivá. Je těžké mě někam zařadit nebo zaškatulkovat. Mám ráda rockovou muziku a té bych se chtěla určitě v budoucnu věnovat, ale pokud se chce v dnešní době zpěvák udržet v povědomí lidí, musí být univerzální.

Poslední dobou tě pořád někdo napadá z kopírování - že jsi fotila snímky jako Madonna, že máš klip jako Beyoncé. Kdo je pro tebe opravdovou inspirací?
Ráda bych byla sama sebou, ale je to opravdu těžké. To, že někdo přirovnává některou moji fotografii k Madonně, je víceméně náhoda a rozhodně ne úmysl. Na druhé straně jsem nafotila snímky ve stylu Brigitte Bardot, tedy ve stylu retro, a to úmysl byl. Většina mých televizních vystoupení, ať už v Česku, nebo na Slovensku, je předem dramaturgicky připravená a já jsem pouze oslovena producentem, zda mám zájem se toho zúčastnit, nebo ne. Když řeknu ne, ve frontě čeká spousta dalších... V dnešní době, kde ve vysílání celoplošných televizí chybějí hudební pořady, se nabídka typu Beyoncé "Run the World" nedává dvakrát. Není to můj šálek kávy, ale je to nová zkušenost, která mě posouvá zase o trochu dál.
Jsi mladá, krásná, úspěšná... Jak bojuješ se závistí?
Po pravdě musím říct, že jsem se s projevem závisti zatím nesetkala. Možná je to i tím, že ze zásady nečtu drsný bulvár, ani články a chaty na internetu. Snažím se svoji práci dělat na sto procent, a pokud se to někomu nelíbí, mrzí mě to, ale nic s tím nenadělám. Možná je to ale také tím, že jsem potkala spoustu skvělých lidí, kteří mi fandili a doufám fandit budou i v budoucnu, a nějaké to klopýtnutí mi odpustí. Chybami se člověk učí.
Dobře. Závistivé házení klacků pod nohy se tedy nekoná. A co návrhy chlapců? Kolik nabídek na rande denně dostáváš?
Nedá se říci, kolik nabídek denně přijde, ale spíš že nějaké nabídky občas dostávám.
Máš teď nějakého přítele?
Ne, v současné době nikoho nemám. Jsem plně pohlcena svou prací a zatím mi to naprosto vyhovuje. Myslím, že vztah může fungovat pouze v případě, že mu obětujete spoustu času. Jenomže to je právě to, čeho se mi momentálně nedostává. Bylo by to ode mě nefér.
Prožila jsi už v životě opravdovou lásku?
Je mi osmnáct let a věřím, že tohle všechno mám ještě před sebou.
Co nesmí chybět tvému potenciálnímu partnerovi?
Vedle sebe nepotřebuju krasavce, ale člověka, se kterým si budu rozumět, který mě bude chápat, a hlavně se kterým si budu mít stále co říct.
Jaké jsou tvoje plány? Chceš se výhradně věnovat hudbě, nebo si necháváš otevřená zadní vrátka v podobě vysoké školy?
Samozřejmě že bych se chtěla věnovat naplno hudbě, ale na druhé straně nechci zůstat "hloupou blondýnou". Vysokou školu jsem chtěla vystudovat vždycky - právě proto jsem šla na gymnázium - a vím určitě, že se k tomu v budoucnu dostanu. Lákají mě hlavně práva nebo psychologie.
Na začátku prosince jsi zkolabovala při křtu alba. Jsi unavená?
Nedá se říct, že bych byla unavená. Je pravda, že někdy je toho už na mě opravdu moc, ale fyzicky jsem na tom dobře. Odmalička jsem závodně sportovala a tělocvik byl vždycky můj nejoblíbenější předmět ve škole. Teď se mi to všechno hodí a s fyzičkou nemám problémy. Když se ale během tří dnů nahromadí čtyři vystoupení, nevyspání, cestování, nedostatek času se nasnídat a nedýchatelné horko, pak tělo prostě vypne. Když se to ale stane na křtu alba, kde je plno fanoušků a novinářů, je to o to nepříjemnější.
To věřím. Jak tedy vypadá tvůj běžný den?
Můj běžný den se v podstatě popsat nedá, protože každý je úplně jiný. Jedno mají ale všechny společné. V poslední době mám tolik práce, že bych uvítala, kdyby měl den minimálně třicet hodin. Věčně něco nestíhám. Na pořádnou relaxaci mám čas pouze doma u rodičů.
Jak relaxuješ?
Spím a spím a spím a spím. Pokud mi to čas dovolí. A to bývá zřídkakdy.
Jsi v kontaktu s ostatními soutěžícími?
Vidíme se jen velmi málo. Nejčastěji se sejdu asi s Maťkem Harichem, který je jako můj mladší brácha a máme si vždycky o čem povídat. Občas se potkáme také s Lukášem Adamcem, se kterým zpíváme společné duety. Většinu dalších jsem ale neviděla od skončení soutěže.
Je pravda, že se s tebou tenkrát Lukáš Adamec podělil o výhru? Co sis za to pořídila?
V podstatě ano. Jsem spořivý typ, a protože bych v budoucnu ráda studovala v zahraničí, ušetřené prostředky bych chtěla investovat právě takto.
Hraješ teď nově v muzikálu Kleopatra a každý tě moc chválí. Jak se cítíš jako egyptská královna?
Kleopatra je pro mě taková hříčka osudu. Ústřední melodie muzikálu "Teď královnou jsem já" byla první skladba, se kterou jsem soutěžila v regionální pěvecké soutěži a vyhrála jsem. To mi bylo třináct let! Když jsme měli ve škole hodinu hudební výchovy a hlasovali jsme, na který muzikál se budeme dívat, volila jsem vždycky Kleopatru. Kdyby mi po Superstar nabídli roli v jakémkoli jiném muzikálu - no snad ještě s výjimkou Jesus Christ Superstar -, tak bych ji rozhodně odmítla. Kleopatře jsem ale nakonec nedokázala odolat. Během pěti dnů jsem musela zvládnout veškeré scény a choreografii, ale mohu říci, že se mi má role velmi líbí a vůbec nelituju toho, že jsem nabídku přijala. Mám kolem sebe skvělou partu lidí, se kterými je velká legrace, a i když jsem to původně ani nepředpokládala, rolí Kleopatry se opravdu bavím.
Máš temperament jako Kleopatra, tedy jsi ta, co velí a rozkazuje? Jsi dominantní?
Nemohu říct, že bych měla některou z těchto vlastností. Zkrátka chovám se k lidem tak, jak se v dané situaci lidé chovají ke mně. Ano. Dokážu být i velmi impulzivní, ale jen pokud je to zapotřebí.
Co si přeješ v roce 2012?
Jsem optimistka, věřím, že nenastane konec světa podle mayského kalendáře. Přeju si, aby došlo ke změně světového řádu tak, aby bylo vymýceno veškeré zlo světa, aby zmizela chudoba, hlad a války. Jsem vlastně spíš idealistka. Bohužel mám pocit, že bude čím dál hůř. Takže jsem tedy asi pesimistka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik objevů roku Gábi zatím vyhrála?

Žádnou
1 cenu
2 ceny
3 ceny

Komentáře

1 elliuvette Hanks elliuvette Hanks | E-mail | 8. června 2014 v 17:52 | Reagovat

hah my love is Albert Balleryett

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama